na Blog.cz

Vánoce byly krásné, ale čas klidu a odpočinku už je dávno za námi. Stejně jako se lidé pouští po svátcích do práce, tak i naši svěřenci začínají s intenzivní přípravou na sezónu. Bošovice v prosinci přikryla dostatečná vrstva sněhu, abychom mohli s koňmi cválat. Vydržela ještě týden po Novém roce, než nastala obleva.

Teď to vypadá, že budeme mít brzy k dispozici cvalovku. Práce ve sněhu je příjemná změna pro koně i jezdce. V zimním období, kdy se u nás neběhají dostihy, jsou koně obvykle veselejší a loty bývají mnohem zajímavější. Tu si jeden vyhodí zadkem, druhý hodí "hrbáka" a třetí stojí na zadních. Jezdcům občas ztuhne úsměv nejen mrazem.

V jednom z předchozích blogů jsem vám slíbila, že napíšu podrobnosti o nových posilách, s nimiž se poslední týdny a měsíce intenzivně seznamujeme. Vezmu to od těch nejmladších. Divoká Domina, na první pohled menší klisna slabší konstituce, je sirotek od prvního dne narození, ale určitě bych ji nepodceňovala, protože má srdíčko uličnice. Krásná šimla Wanilka by mohla patřit mezi ty ranější. Má svou hlavu a občas si ji umí postavit. Atestace k nám přišla hubenější, ale teď už přibrala a začíná vypadat moc hezky. Největší klisnou dvouletého ročníku je Las Rosas, proto se obávám, že bude patřit k pozdnějším.

Texalitě jako klisně menšího vzrůstu chvíli trvalo, než se dostala do kondice, aby stíhala s ostatními. Už je ale dohnala, tak jsem na ni zvědavá. Polární Vichřice jakoby z oka vypadla své starší pravé sestře Polární Bouři. Prozatím se jeví, že by na tom psychicky mohla být lépe a měla by patřit mezi ranější dvouleté. U Venus Divine se obávám, že lehce podědila psychickou labilitu po své matce, je to však moc pěkná klisna. Krásná je i Waltzing Laura, ale myslím, že při její vyvinutosti si na ni budeme muset chvíli počkat. O tom, jak moc bude raná, se naopak dohadujeme u La Flor - ve stáji ji řadí k ranějším, ale pokud tato pěkná klisna ještě povyroste a zmohutní, bude potřebovat také čas. Pěkná bělka Chemie by mohla patřit k ranějším, přesně v protikladu k později rozenému hřebečkovi Nuevovi.

Dangerous Gleam je bezpochyby největší a nejmohutnější roček, jakého jsem viděla. Je krásný, silný a také se tak i cítí, ale vzhledem k jeho konstituci si na něj počkáme. Naopak Morning Miracle je hřebec menšího vzrůstu, narozený až v květnu. Nastanou tedy u něj velké změny, už teď rychle dohání ostatní. Hodnocení "malej, ale šikovnej" by mohlo platit na bílého hřebečka Cipapa, stejné barvy je také Luccani, polobratr Luthien. Je silnější konstituce než jeho polosestra a v práci určitě nezaostává.

Dalším nováčkem je tříletá Emilly's Academy, která jako dvouletá neběhala. Tahle ustrašenější klisna by vás svým vzhledem nejspíš neuchvátila, ale dělá velké pokroky a osobně jí věřím, že nám něco ukáže. Nikdy ještě nestartoval ani stejně starý hřebec Rocky Rainbow. Je u nás jen pár dní, tak o něm kromě líbivého vzhledu ještě nic nevíme.

Jak vidíte, uchovat si přehled není na první pohled vůbec jednoduché. Pokusit se o to přitom musíme nejen my, ale i vy, naši příznivci a čtenáři těchto stránek. S novým rokem totiž odstartoval druhý ročník soutěže Luka racing stars. Loňská účast byla pro nás více než překvapivá a vaše ohlasy signalizují, že letos bude zájem ještě větší.

Hlavní změnou oproti sezóně 2010 je větší výběr do virtuální stáje - z původních čtyř se počet koní zvýšil na pět. Vybírat můžete dva dvouleté, jednoho tříletého, jednoho staršího a poslední kůň je dle vašeho výběru. Nebude to rozhodně lehká volba. Obzvláště u dvouletých, kteří se každý měsíc mění a hodnocení jen podle fotografie a původu není snadné. Osobně bych upřednostnila spíše klisny, vypadající raně jako například Polární Vichřice, Wanilka, Divoká Domina nebo Venus Divine.

Mezi tříletými jsem moc zvědavá na novou posilu Emilly's Academy, jež je ovšem bez dostihových zkušeností. Stejně jako přes zimu vykastrovaní Freddie Merc a Donn Halling. Má volba by padla nejspíše na Vermilliona nebo Larana. Oba jako dvouletí podávali stabilně dobré výsledky a doufejme, že v tom budou pokračovat. Stejně
jako klisny Nina Directa, Singing the Blues a Polární Bouře.

Co se týká skupiny starších, tam je volba velmi těžká a nejspíš budou rozhodovat sympatie. Vždyť výběr mezi Sakheart, Corcovadou či Iryklonem je opravdu nelehký.

Zatímco budete vybírat, v naší stáji proběhne ještě jedno utkání mezi dívčí a mužskou částí. Loni byly tři disciplíny: ping pong, šipky a počítačová simulace dostihů. Letos vše proběhne v podobném duchu, o výsledcích vás budu informovat v dalších střípcích.

Bošovice se schovaly pod sněhovou přikrývku a stalo se to právě včas.

Iryklon pro nás odběhl v listopadové Paříži poslední dostih sezóny, a tak si naši svěřenci mohou v klidu poklusávat na přilehlých loukách. Okolní krajina teď vypadá jako na té nejvánočnější pohlednici, ale první úder zimy úplná legrace nebyla. Na přelomu listopadu a prosince napadlo tolik sněhu, že pro cestu do blízké Čížové se chvílemi víc hodil traktor než auto. Příjezdová cesta ke stájím se nachází mezi dvěma loukami, a když sněží a do toho fouká, za chvíli ji ani nevidíte.

Máme za sebou skvělou sezónu, 28 vítězství nám zajistilo prvenství v rovinovém šampionátu trenérů Jockey Clubu (podle počtu bodů) i Maentiva Cupu (podle počtu vítězství). Taková sezóna se nemusí hned tak opakovat, i když pro to samozřejmě uděláme všechno. Dostihy jsou týmová práce, ve které rozhoduje spousta detailů a kromě dobrých koní a štěstí je třeba také hodně trpělivosti a poctivé práce. Proto musíme poděkovat celému týmu i všem majitelům, bez kterých by to v Bošovicích nebylo ono.

Samozřejmě jsme to všechno museli patřičně oslavit, a tak jsme se minulý týden stejně jako loni sešli s našimi majiteli i týmem v hospůdce u Štálichů, abychom vše pořádně zapili a také vyhodnotili vítěze celoroční soutěže Luka racing stars. Z triumfu se radoval pan Ivan Michalec, který měl ve své virtuální stáji Corcovadu, Sakheart, Lindu a svého vlastního Vermilliona. Tato sestava mu vyběhala nejvyšší počet bodů ze tří stovek soutěžících a tím i odměnu 10 000 korun, která se naštěstí Vermillionovi příští rok nebude počítat do penalit. Protože pan Michalec bohužel musel zůstat doma, na pódiu ho zastoupil ošetřovatel Vermilliona Marek Drtina.

Přes velkou nepřízeň počasí se nás nakonec sešlo více než padesát. Martin Luka (Mates) pro nás opět připravil projekci toho nejlepšího, co naši svěřenci letos předvedli. Protože vítězství bylo víc, protáhla se i samotná projekce. Vaškovi moderátorsky pomáhal Martin Cáp a jak se samotný trenér nechal slyšet, příští rok projekci klidně protáhne i do půlnoci, pokud by to mělo znamenat ještě úspěšnější sezónu. Novinkou byla anketa všech zúčastněných, kteří mohli z deseti vybraných dostihů zvolit ten pro ně nejvýznamnější. Hlasování vyhrála Corcovada a její jarní vítězství v milánském listed na 1400 metrů.

Posilněni řízkem, jitrnicemi, tlačenkou a panáky slivovice jsme se dali do tance a skončili ve čtyři hodiny ráno. Na to budou v sezóně jistě rádi vzpomínat naši žokejové Bohouš, Luboš a Honza, kteří si takové hody musí před dostihy odepřít. U "zabijačkového stolu" byl viděn i šampión Václav Janáček, třímající v ruce obrovskou láhev sektu a ochotně glosující některé své letošní výkony.

Udělali jsme dobře, že jsme se trochu zahřáli, poslední týden nás totiž trápily vysoké mrazy. Koním to tolik nevadí, mají zimní srst, a když je třeba, i deky. Nepříjemnější je to pro lidi, obzvlášť pokud jezdí několik lotů za den. To už palce u nohou přestáváte cítit.

Naštěstí má tohle období i světlejší stránky. Před námi jsou Vánoce, což poznáte už při příchodu do naší stáje. Každý kůň má na svém boxe vánoční větvičku a ačkoli nevědí, co se vlastně děje a slaví, pamlsky si na Štědrý den vezmou moc rádi.

Každý, kdo se kolem dostihů pohybuje, ví, že nejtěžší bývá udržet stabilní formu po celý rok. Shrnu-li poslední měsíce sezóny, musím je opět hodnotit kladně. Našim koním se podařilo jejich pozice udržet a podávat i nadále dobré výkony. Všichni dohromady přispěli k tomu, že se Vašek stal poprvé v kariéře šampiónem trenérů na rovině a že naše druhá sezóna v Bošovicích byla ještě úspěšnější než ta předešlá. Náš dík patří obětavému týmu a také majitelům, kteří nám dali důvěru.

Podzim přinesl několik nádherných momentů. Ve Velké ceně Prahy se poprvé na českých drahách ukázala Corcovada. To byla pro naši stáj velká událost a myslím, že můžu říct za celý tým, že jsme se moc na její start těšili. Nebyla sice největší favoritkou, ale v práci se jeví stabilně dobře, a tak jsme si věřili. Krásné vítězství Corcovady nadchlo spoustu lidí a my jsme rádi, že se to povedlo.

Vzpomenu-li si na zimní příchod této klisny do naší stáje, svým vzhledem nás na první pohled rozhodně neuchvátila. Nebyla tenkrát po náročném transportu v ideální kondici, a tak chvíli trvalo, než jsme zjistili, co v ní je. Po několika měsících tréninku se dostala do formy a už jarní vítězství v dostihu kategorie listed v Milánu nám ukázalo, že máme výbornou klisnu do zahraničních dostihů.

Corcovada je jinak bezproblémová, ale když si k ní přičichne jiný kůň, začne po něm hned pištět a hrabat. Je to přece jen dáma. V práci je dobře ovladatelná a nepotřebuje speciálního jezdce. Rozmazlovat se moc nenechá, žádné pamlsky jí nechutnají a pohrdne dokonce i jablkem nebo cukrem.

V zahraničí se ale dařilo i naší druhé báječné klisně Sakheart. Ta svým fantastickým výkonem a třetím místem v dostihu Gr.3 potvrdila, že jsou spolu s Corcovadou nejlepšími klisnami v českém tréninku. Obě už budou odpočívat. Na zimní klid si naopak ještě chvíli musí počkat Iryklon, kterého čeká další start ve Francii. Už teď doufáme, že ve svém dalším startu bude mít více štěstí v cílové rovině, než tomu bylo doposud! Z domácích podzimních vítězství musím vyzdvihnout dvouletého Vermilliona, který nám ukázal, že umí udržet formu od jara.

   S podzimem přichází i čas na stěhování a nakupování koní. Po pardubické dražbě naši stáj opustili Nina Varadari a Vill Bor, do chovu odešly Serena, Charmillon, Linda, Fione a Barca Rossa. Přišlo několik ročků, jejichž počet stále roste, ale kromě koní naštěstí přibývá i lidí. Naše řady tento měsíc posílili Luboš Urbánek se svou přítelkyní Terezou Kučerovou. Věřím, že se jim v našem týmu bude líbit. Příště vám prozradím něco o našich nových koních.

I když se jaro se všemi nadějemi a klasickými dostihy zdá být nejnapínavějším obdobím sezóny, podzim je v životě dostihové stáje neméně důležitý. Začíná období dražeb, nákupů nových koní a pomalu si začínáme promítat v hlavách dosavadní úspěchy a neúspěchy. Tříletí a starší koně své kvality už prokázali a teď je řada na dvouletých.

Zrovna ti nejmladší se hodnotí obtížně, protože nejdůležitější část kariéry je teprve čeká. Zatím ale můžeme být spokojení, vždyť čtyři z našich dvouletků jsou v průběžném generálním handicapu mezi prvními deseti a vlastně všichni dosud startující už stihli zvítězit. Jména jako Laran, Vermillion, Nina Directa, Singing the Blues, Nuptius a Polární Bouře začínají být pro pravidelné dostihové návštěvníky známými pojmy. Jedinou výjimkou je Saboba, který byla kvůli zdravotním komplikacím (dýchací obtíže) vyřazena z tréninku.

V naší stáji máme momentálně deset dvouletých koní. Zatím neznáte Motivaci, Tricollor, Donna Hallinga a Freddie Merca - ti všichni zatím ještě nejsou dostatečně zralí na to, aby se mohli postavit na start.

Dvouletí koně jsou vždy tak trochu otazníkem. Nám lidem za stáje sice můžou ledacos naznačit, ale jistý si u nich člověk být nemůže. Každý měsíc je u nich velmi znát. Když na podzim přijdou jako ročci, tak si člověk říká, který z nich bude raný. Jenže on se pak během čtyř měsíců přestaví, povyroste a rázem je z něj pozdní kůň. Přesně to byl případ Freddieho Merca.

Pomalu ale jistě přesto začíná krystalizovat naše sestava pro vrcholy dvouletých koní. Do Ceny zimního favorita směřujeme Larana, pravého bratra Lindy. Bylo by krásné, kdyby svou sestru následoval výkonností už v tomto věku. Pardubický zimní favorit je pro nás zatím otevřen, je to jedna z možností pro Vermilliona, pokud se majitelé tohoto potomka slavné Vapety nerozhodnou pro finále seriálu Schaumann.

Zmíněné dostihy budete určitě s napětím sledovat i proto, že se promítnou do rozuzlení naší soutěže Luka racing stars. Ruce si můžou mnout ti, kteří si do svých virtuálních stájí vybrali Larana, Vermilliona nebo Ninu Directu. Ti, kteří si vsadili na pozdní koně, si bohužel bodově nepřilepšili. Třeba jim to jejich koníci vrátí v příští sezóně.

Na soutěži je zajímavá právě její proměnlivost. Nikdy dopředu nevíte, co se s vaším koněm bude dít. Ti, kteří mají ve své virtuální stáji Polární Bouři, museli být nadšeni, když ji viděli poprvé vítězně probíhat cílem. Uplynuly ale čtyři měsíce a Polárku jsme od té doby na dráze neviděli. Příčinou byl natažený vaz a následný pracovní výpadek. Kobylka je ale již v pořádku a věříme, že ji na dráze ještě do konce sezóny uvidíme.

Už se moc těším na naše nové ročky. Několik jich už ve stáji máme a musím říct, že se máte opravdu na co těšit.

Už jsem ve svém blogu psala o různých hrdinech naší stáje a tentokrát nemůžu vynechat minimálně dva. České i slovenské derby jsou za námi a jejich účastník Peerless Squeak, který skončil v Praze sedmý a v Bratislavě šestý, se těší dobrému zdraví. Svými výkony nás nezklamal a osobně si myslím, že ještě něco ukáže. Ve stáji mu mimochodem nikdo neřekne jinak než Piškot.

Druhým koněm, který mi v létě udělal radost, byla moje velká oblíbenkyně Linda. Vítězstvím v mezinárodní Ceně Pat's Music ukázala, že jí prospěla změna taktiky a doufám, že to nebylo naposled. Pokud to jde, doprovázím Lindu na všechny její starty, teď mi to bohužel mé mateřské povinnosti nedovolily, vrátili bychom se totiž z Bratislavy na mého tříměsíčního Lukáška příliš pozdě večer.

A protože stále ještě kojím, sledovala jsem dostih on-line přes internet. To jsou pro mě vždycky ty největší nervy. Na závodišti to člověku utíká úplně jinak, ale u obrazovky mi to čekání přišlo nekonečné. O tom, že fandím Lindě, se nejspíš doslechli i sousedé od vedle. A radost, ta byla veliká, i slza ukápla.

Když už píšu o Lindě, které i náš Matyášek říká Linduška, musím zmínit, jak někteří koně stoprocentně ví o tom, že vyhráli. Právě Linda si svá vítězství umí pořádně vychutnat. Nejdřív se hrdě nosí před fotografy jako nějaká modelka a potom je tak trochu nafoukaná, což nám umí dát náležitě najevo. Hrozně ráda se na všechny povyšuje a byla by nejradši, kdyby se jí podařilo kopnout nějakého ze svých čtyřnohých kolegů.

Po několika horkých dnech teď konečně přišlo příjemné ochlazení. Velká sucha naštěstí nijak neovlivnila chod naší stáje a mohli jsme dál neomezeně trénovat. Jedinou změnou byl časnější příchod do stáje, kde se všichni scházeli už v pět hodin ráno. Na brzké vstávání jsou ale všichni lidé od koní zvyklí a kdo není, ten se stejně musí přizpůsobit. O to dřív jsou všichni doma a můžou po obědě vše dospat.

Pro koně není příjemné trénovat ve třicetistupňových vedrech, ale některým toto počasí vyhovuje v tom smyslu, že půda bývá na závodištích přes léto většinou tvrdá. A to potřebovala například naše Serena, která koncem června na rychlé dráze excelovala ve Velké Chuchli. Při dalším startu už bohužel takové štěstí neměla - dva dny před Oaks napršelo a klisna pak zdaleka nepředvedla takový výkon jako minule.

Léto znamená také větší počet různých cest a všichni lidé ve stáji teď naplno kmitají. Obzvlášť Vašek, který musí koním přichystat trénink, odjezdit, sledovat jak který kůň pracuje, být ve spojení s majiteli i sledovat propozice... Taky si z něj děláme legraci, že mu ten telefon za chvíli přiroste k uchu. Podobně hektické dny prožívá Bohouš, který jezdí koně v práci a potom v dostizích. Mezitím kove nám i ostatním lidem. Stájový tým asi nejvíce unaví cestování, v tom se ale všichni střídáme, a tak se dá říct: každý chvilku tahá pilku.

Vaše Martina Luková